Jdi na obsah Jdi na menu
 


50 let Kuřimi

16. 2. 2014

 

kondeijpg.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
Tak jsem se vážení dostavil na základě pozvání na vynikající kuřimský večer v kulturním domě.
Jednalo se o koncert k padesátému výročí povýšení Kuřimi na město.
Mimochodem to bylo v době dvou doktorů a celkem tří zastupitelů včetně pracovníků na tehdejším městském úřadě.
Ale to je jiná historka.
Vše domluvil a zařídil náš pan „Holyvůd“. No samozřejmě náš vynikající (dnes se to opravdu nestydím napsat) reportér všehodění v Kuřimi a okolí -  Aleš Kadlec.
Vše začalo vystoupením Arytmicu Bandu ZUŠ Kuřim.
Tady je znovu potřeba poděkovat všem, kteří dopustili, aby v Kuřimi vznikla ZUŠ. A taky poděkovat těm, co ji stále podporují.
Jejich hra je plna elánu a radosti z hraní.
Tahle hudba se jistě dostala pod kůži všem divákům. I když odborníci by jistě našli nějaké ty chybičky, tak celkový dojem byl opravdu velmi dobrý. Tuhle hudbu si tohle kulaté výročí jistě zasloužilo.
Malé přestávky využil sbor Pavlíny Zámečníkové a zazpíval písničku, kde slova složila příležitostná textařka paní Sýsová. Slova byla opravdu pěkná, dalo by se s ohledem na počeštěné německé jméno textařky říci dokonce, že sladká.
Pan Kadlec sice dojetím neplakal, ale malou slzu jsem zahlédl.
Napsal jsem také Alešovi krátké verše, které jsem mu přednesl a on litoval později, že neběžela kamera a tak získal alespoň moji nečitelnou verzi na pomačkaném papíře.
Záhy došlo k oficiální gratulaci na podiu od našeho pana starosty. Poděkoval Alešovi za uspořádání tohoto podniku a k také k jeho životnímu jubileu.
Poté pak pan starosta Sukalovský  poděkoval kapelníkovi a učiteli ZUŠ v jedné osobě, panu Josefovi Kolářovi za přínos v oblasti kultury. Předání daru bylo dojemné.
Dále byl na podium pozván pan Kondei Rudolf, známý to, v Kuřimi žijící malíř, který jak většina ví, je potomkem slavného malíře Alfonse Muchy. Pan starosta Sukalovský mu předal dar a poděkoval za celoživotní úspěšné umělecké dílo.
Malá připomínečka. Všichni jsme se divili, co to má znamenat, že předání komentoval starosta, že je předává za svoji osobu. Mysleli jsme, že to má být snad za město, za celý Kuřim.
Později jsme se dozvěděli, že to to byla osobní čestná uznání pana starosty, dary ovšem za peníze města.
Já opravdu nevím, jak to na radnici chodí, nezkoumám to, ale raději bych slyšel, že k padesátému výročí města jsou tyto dary rovněž taky tak trochu za město a né jen osobní věc pana starosty.
Nevím, možná to tak má být a já zas zbytečně prudím. Omlouvám se.
Jako třešnička na dortu se na prknech kulturního domu objevil „The Yong Pekáč Mojmíra Bártka“. To byla opravdu jazzová lahůdka.
O Mojmírovi Bártkovi není potřeba se nějak rozepisovat. Jak říkají mladí „vygůglujte si to“. A těm, kteří toho o panu Bártkovi nic neví, nebo jen málo, radím, udělejte to.
Víno sice nebylo z těch (hledám slovo, abych neurazil) nejlepších, ale byla možnost si koupit dobré pivo v restauraci.
No zkrátka báječný večer. Těm, co nebyli přítomni, radím, ať si nervou vlasy (pokud mají) a přijdou zase někdy jindy.