Jdi na obsah Jdi na menu
 


Babské hody

21. 7. 2014

Babské hody se vydařily.

babhody.jpg

V Kuřimi se zase přes víkend něco dělo.
V prvé řadě byly Babské hody. Babské hody byly už podruhé a doufejme, že stanou se pěknou tradicí.
„Baby“ to měly všechno zorganizované, přesně naplánované a hlavně secvičené.
Původně jsem si sice myslel, že taneční besedu režírovala nějaká učitelka z mateřské školky, ale po chvilce jsem zjistil, že přeci jenom tance byly náročné, dlouhotrvající a především krásně barevné. Co bylo nejdůležitější, nejdůležitější bylo zapálení všech tanečnic.
Musím přiznat, že jsem byl unesen i přes mládí všech tanečnic.
Netrvalo dlouho a došlo k tancům, které si nezadaly s profesionálními mažoretkami. A nakonec spartakiádní tanec s písní hitmejkra Michala Davida Poupata, to byl vrchol večera.
Tahle spartakiádní vzpomínka byla úžasná. Takhle pěkně už stěží zatančí například i Helena Vondráčková.
No zkrátka, zážitek.
To nehovořím o dobrém pivu, o horším vínu, výborném řízku, či skvělých klobáscích.
Ale hlavně si nešlo nevšimnout skvělé nálady všech hostů.
Počasí nemohlo být lepší.
V neděli jsem šel na koncert do našeho kostela. Ten byl součástí Babských hodů.
Hrála a zpívala nejprve Beata Bocek. Tato víceinstrumentalistka s krásným hlasem, pocházející odkudsi od Třinca, byla opravdu skvělá. Má sice jenom dvoje ruce, ale hraje postupně a někdy i společně na harmoniku, ukulele, mbiru a nástroj zvaný koncovka. Dokonce si obecenstvo přálo zahrát na koncovku na konec jejího vystoupení. 
Druhou půli programu si vzala na starost Jitka Šuranová z Kudlovic. Její moravské lidové písně vás každého uchvátí.
V kostele bylo příjemně.
Já si zavzpomínal, jak jsem jako malý kluk měl napsané hříchy, chodil s nimi na zpovědi, odříkal pak pár modliteb, bylo mi odpuštěno a mohl jít v neděli na oplatek. Ten se sice lepil na patro, ale babička nám to vše vynahradila doma nějakou tou sladkostí. A ten, co dostal v kostele oplatek, měl dvojitou porci.
Jinak těch předepsaných hříchů jsem měl osm a zapisoval si čárky, kolikrát jsem to, či ono přikázání porušil. Že jich nebylo deset, babička vysvětlovala, že na ty dvě máme ještě čas.
Jedno přikázání jsme porušovali celkem často. Bylo to přikázání a braní Božího jména nadarmo. Patřilo tam s podivem i slovo SAKRA.
Nevěděl jsem jako kluk proč, ale rádi jsme je tajně říkali. Ale musel jsem je pak ale přiznat panu farářovi.
No ale teď nevím. Posuďte sami.
Přišel jsem do SAKRÁlní stavby, tedy kostela. Ze SAKRIstie přišel pan farář.
Zpívaly se SAKRÁlní písně. To by v tom byl přece čert, aby to nebylo SAKRA pěkné. A SAKRA bylo.
Snad mi ten hoch nahoře promine, ale sakra není pro mne slovo hříchu.
To slovo vlastně znamená svatý, bohusloužící, či dokonce chrámový a jeho zkrácení na sakra není přece žádný hřích. V tomhle byla na nás babička velmi přísná.
Bylo tam určitě spousty lidí, co byli spokojeni, našli se určitě i ti, co brblali, ale celkově se dá říci, že Babské hody byly SAKRA DOBRÉ.
 
Těším se na další ročníky.