Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bambus pach pohltí

28. 3. 2016

 

babustext.jpg

„Mate unas tyčka a mame neco kuře“, takový měla žena telefonát, přes to naše „hendfríí“ v autě, z Tišnova.

Žena se zaradovala, já zůstal překvapený a nevěděl jsem, o co jde?

Žena prohlásila: „Pojedeme do Tišnova do vietnamského tuzexu, mají tam pro tebe, dědo, 6XL trička“.

No dobrá, ale jsme po obědě, tak proč na to vietnamský kuře?

Žena se smála, to prý má vietnamská majitelka obchodu na mysli nějaké saka, či bundy z kůže.

Přiznám se, že normálně do těch tuzexů nepáchnu, žena mi vždy trička a rifle nakoupí sama, vezme toho víc a pak to mění, či jen vrací.

Kupujeme tam většinou věci vhodné na sezónní práci, dokonce i boty, či lépe sandály.

Po dlouhých letech jsem se dostal tak do „hadrového“ ráje, toho zvláštního prostoru plného rozmanitého zboží. Na cokoliv se zeptáte, tak tam mají. Byl jsem fascinován a u vytržení.

Trička byla úžasná, kalhoty pružné.

Máte prosím jen kalhoty sportovní, třeba silonové? Ptám se.

Máme. Máme.

Máme celá komplet i s bunda, na nich bílá pruhy, kvalita.

Kolik to stojí?

Čyři sta.

A máte jen kalhoty?

Nemame, ale prodat jen gatě bez bunda z ten komplet.

Dobře a kolik stojí?

Či sta.

Měl jsem nutkání si koupit jen bundu za stovku, ale kalhoty jsem potřeboval, když chodím s vnučkou na cvičení do Sokola.

Bral jsem kalhoty za dobrou cenu tří set korun.

Čekám u pokladny na ženu, která ještě šmejdí po obchodě, kde to sice zná, ale co kdyby něco nového.

Vidím velkou bednu ponožek.
Ptám se, zda mají i na mne.

Mame, mame, chcete bavlna, nebo bambus?

Cože? Bambus?

Ano bambus, to lepí.

Prosím nechci žádné, co lepí, nebo dokonce táhnou nohu silnou gumičkou.

Ano, ano, pane, není gumička, to lepí.

Nechci, aby to lepilo. 

Přibíhá česká prodavačka a překládá z vietnamštiny. To lepí, znamená, že jsou lepší. Dělají se i bambusové slipy, pro ženy spodní prádlo a dokonce i košile.

Aha. Chci tedy ten bambus.

Kupuji z opatrnosti jen jedny ponožky.

Majitelka ale z radosti z celkového nákupu (moje žena objevila jakési levné šaty) mi ponožky vrací do ruky a říká: „To dárek pro vás“.

Čtu si v autě (žena ráda řídí i auto), že fusakle obsahují 65% bambusu a 35% bavlny.

Mám hřejivý pocit.

Přemýšlím, co to vlastně ten bambus je? Je to taková přeci dřevnatá, rychlerostoucí tráva a mám pocit, že dokonce snad jednoděložná to rostlina. Vím, že roste v tropech, subtropech a dokonce i některé druhy v mírných pásmech, viděl jsem totiž již tenhle bambus i na našich českých zahradách.

Teď se mi vybavuje zalezlá informace v hlavě o bambusovém papíru, o nábytku z bambusových tyčí vím také ledacos a výhonky bambusové jsem pojídal v čínské restauraci v Rakousku. V Čechách do „čínské“ nechodím, tam jsou sice jídla vizuálně podobná, ale chuť jídla od pravých čínských kuchařů je opravdu úplně jiná.

Ale vracím se k ponožkám.

Prý se tkanina z bambusu nemačká, rychleji schne a hlavně prý pohlcuje pachy.

Potvrzuji, již třetí den mám bambusové (jediné) ponožky celý den na sobě a žádný zápach se z nich neline. Je mi záhadou kolikže toho pachu je bambus schopen pohltit. Bohužel mi můj experiment žena moje ukončila.

Chtěl jsem je nosit celý týden.

Zítra zase už jen bavlna s nějakou tou umělotinou.

Na bavlnu jsem ale zvyklý dlouhá léta. Ze školy vím, že se bavlník rozvolňuje, čechrá, myká a že tak kvalitní vlákno vzniká. Rýmuje se to a tak to v hlavě utkví dlouho.

Horší je ten fakt, že do té bavlny přidávají dokonce snad polystyren a nevěřím, že je to kvůli tepelné izolaci těla.

Přátelé (i nepřátelé), mohu vám (i po mou ženou předčasném ukončení experimentu s třídenním nošením ponožek z bambusu), s naprostou jistotou doporučit nosit na svém těle celulózová vlákna právě z toho bambusu.

Cítíte se báječně a nesmrdíte i po třech dnech bez výměny jakéhokoli bambusového prádla.

P.S. Pokud byste náhodou po Kuřimi potkali někoho, kdo se nekoupe a třebas smrdí, tak mu (třeba Jirkovi, Honzovi apod.) řekněte, ať si koupí všechno prádlo z bambusu, včetně košile. Bambus pach pohltí zcela.