Jdi na obsah Jdi na menu
 


cyklotrip

2. 6. 2013

 

Pětikolečko
 
Já měl tu čest a byl jsem pozván na Kuřimský cyklotrip o zlaté pětikolečko.
Co je to pětikolečko ?
Je to snad běh , či jízda na pět kol, je to jízda se stavebním kolečkem
s pětinásobnou kapacitou ? Ne, prý je to cyklotrip.
Cyklo, to bych věděl , to je asi kolo. Trip to může být cesta, nebo omámení drogou.
Ve skutečnosti je to všechno dohromady. Je to omamná cesta na kole.

A co to je tedy Kuřimský cyklotrip ?
Kuřimský cyklotrip o zlaté pětikolečko je cyklistický závod, kterého se 
mohou účastnit jednotlivci,dvojice i vícečlenné skupiny ( převážně dvojice).
Princip závodu je nacházet v krajině kontroly podle přidělené mapy.
 
mapa.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tyto kontroly ty bývají bodově ohodnoceny podle náročnosti.
Do zmapovaného terénu umístili pořadatelé 16 kontrol, které rozlišili
podle náročnosti.
Blíže ke startu umístíme kontroly lehké a dál od startu kontroly těžší.
Kontroly lehké budou měly hodnotu 1 bodu a nejtěžší bodů 6. 
Všechny je zakreslili do mapy.Každý závodník se má pokusit posbírat
co nejvíce bodů v časovém limitu. Výhodou je v podstatě libovolné
objížděníkontrol, tzn. trasu si závodící určují sami.  
Časový limit je 5 hodin, za každých i započatých pět minut zpoždění
se strhávají dva body.Soutěžící jsou povinni absolvovat alespoň tři
kontroly. Start probíhá mezi 10:00 - 12:00.
Závod se jede na vlastní nebezpečí!
Cenou pro vítěze se stává putovní zlaté pětikolečko.

Se svými syny a jejich přáteli jsme zaplatili každý startovné a vyrazili na trať.
Náš první cíl byla restaurace Jamajka v Malhostovicích. Cvakli jsme si (samozřejmě závodní lístek) na stanovišti číslo 5a spokojeně dorazili na pivko. Hospodský nás svou pomalou obsluhou zdržel minimálně půl hodiny a tak jsme zamířili směr Skalička. U bodu 8, což byl mostek, nás zdržela oprava přetrženého řetězu. Dvacet minut odpočinku nám vlilo síly do nohou a tak za chvíli jsme byli již na Stanoviskách a pádili do Železného. Zde mají sice šikovného starostu, ale hospodu otevřenou žádnou. No nic, šlapali jsme zpět do Malhostovic. Hospodský obsluhu rovněž dokázal zrychlit a tak jsme za čtvrt hodinky vyrazili přes bod 1 (sloup pod Zlobicí) do cíle závodu. Limit jsme stihli, minimálně 3 stanoviště našli (podmínka pro možnost získat v cíli guláš a pivo) a tak jsme v „teple“ stanu očekávali dojezdy soupeřů.
Píši to tady tak jednoduše, ale žádná legrace to nebyla. Svědčí o tom i jedna zlomená klíční kost. I s těmi pivy jsme ujeli 42 kilometrů blátivým terénem. I já jednou spadl na „čuňu“ do bláta.
Při dojezdu do cíle jsme s mladším synem spurtovali a porazili tak druhého syna o jednu minutu.
Musím se ale přiznat, že jsem měl na kole pomocný elektrický pohon, který se zapíná do kopců a pomáhá dle odborníků tak 30 ač 35 %.
I to je nepříjemné, protože na kopcích musím neustále čekat na spolujezdce.
Možná to tak nebude úplná pravda, protože nohy mne bolí ještě druhý den po závodě a o „prdeli“ ani nemluvě. Tento šestý ročník se vydařil, počasí nám celkem přálo. Pršelo, až když jsme byli pod stanem s guláškem a pivkem. I pořadatelé  (2péčka- Pěček , Pospíšil) byli spokojeni a již kuli plány jak zabránit tišnovákům v příštím ročníku ve vítězství. Snad nejezdit kolem Tišnova.
Pozor ale i já jsem získal diplom.                                                 
 diplom.jpg
Jsem vděčen všem závodníkům a pořadatelům, většinou generačně rozdílným, že mne nechali zúčastnit se jejich specifického závodu . A protože jsem nevyhrál a skončil devátý z 15ti družstev, mám prý povolení jet i příští rok.
Děkuji všem za důvěru.