Jdi na obsah Jdi na menu
 


hudba a zase hudba

26. 12. 2012

 

 
 
 
 
Moje hudební zážitky před vánocemi začaly pozváním manželky na rybu.
Sdělil jsem jí , že 16.12. jdeme večer na rybu, ať s tím počítá. Říkala sice stále dokola, že jí vánoční kapr úplně stačí ,ale na ten večer si již nic neplánovala.
Když mne od té doby každý den bombardovala otázkou, jaká že to je ryba ,tak mi nezbylo nic jiného, než prozradit , že se jedná o vánoční koncert Českého filharmonického sboru Brno . Hlavním bodem programu je Česká mše vánoční „Hej, mistře“ od Jakuba Jana Ryby.
První část koncertu vyplnila Bethowenova Chorální fantazie c-moll pro klavír, smíšený sbor a orchestr  s vynikající klavírní ( navíc hezkou a mladou ) sólistkou Terezií Fialovou.
Je sice pravdou, že si za celý život nevzpomínám, že by na mne někdo tak hlasitě „křičel“ v německém jazyce, ale opravdu velmi silně znějící zpěv sboru v němčině byl velkým, nezapomenutelným zážitkem.
A co teprve (jistě všem známá) Rybova mše v podání uvedeného sboru se čtyřmi operními sólisty. Jistě dnes si můžete pustit tuto hudbu z různých cédéček, flešek, z internetu či z televizních přenosů, ale osobní účast je opravdu nezaměnitelná.
Je to tak trochu jako s hokejem, v televizi fajn, ale být přímo na stadióně, to je jiná káva.
Mohl bych o našich filharmonicích jistě ještě velmi dlouho básnit, ale musím zmínit další hudební zážitky.
Byl jsem pozván na zkoušku zpívajícího kuřimského sboru pod vedením paní Pavlíny Zámečníkové.Tato pěvecká zkouška probíhala na zámku. V klubu Escape jsem uviděl najednou skupinku podezřele se vlnících a cvičících lidí, kteří vyluzovali jakési melodické zvuky po dobu minimálně pěti minut. Záhy jsem pochopil, že se nejedná o žádnou seanci duchovně založených jedinců, ani o pohlednou skupinku bláznů, ale že jde o rozezpívání hlasivek pomocí cvičení.
To že jde o blázny je pravda, ale o blázny do hudby a zpěvu.
Dostal jsem sice také zpěvník, to pro případ ,kdybych chtěl svým zpěvem narušit výbornou pěveckou atmosféru. Netroufl jsem si.
Po úvodní písni od J+W+W jsem si vyslechl krásnou koledu , chtěl jsem zůstat celý večer, ale spěchal jsem na již zmíněný Český filharmonický sbor.
Nejen všem kuřimákům přeji případný nádherný zážitek při poslechu této hudby a především zpěvu těchto hudbou zanícených lidí. 
Popřál jsem všem příjemné vánoční svátky a zcela upřímně ( né jako kdysi Stanislav Gros ) jsem řekl, že bych si přál umět tak pěkně malovat obrázky, jako oni umí zpívat. 
 
Malé hudební vystoupení bylo v pátek na balkóně místní sokolovny.
V šest hodin večer zde zpívali členové hudební skupiny Gasuko společně s malými dětmi krásné vánoční koledy, dalšími hosty byl vynikající sólový trumpetista Láďa Beneš a hráčka na housle Helenka. Nemohu nevzpomenout na malou Mariku Švejdovou, která hraje obdivuhodně na flétničku.
Jenom doufám, že moje ( snad vánoční , hřejivé tříminutové slovo vč. koledy ) nenarušilo tuto předvánoční pohodu. Country hospoda navařila všem přítomným hostům zdarma svařák a za to jí patří dík.
Posledním předvánočním zážitkem byla ( jak sami protagonisté tvrdili ) první hudební zkouška na veřejnosti čtyř hudebníků a zpěváků. Tuto skupinu tvořila nejmladší členka kapely , zpěvačka Pavla. Jak bylo řečeno, tato členka velmi zásadně snižovala věkový průměr této kapely a tak věkový průměr zdaleka nedosahoval 66. let
Omlouvám se za toto neúměrně vysoké číslo, ale je potřeba uvést, že další dva členové jsou bývalí muzikanti známé kuřimské kapely 66.
Jsou jimi „ Permon a Majstro „ .  Opravdu je zbytečné tyto dva hudebníky jaksi představovat, pouze mladším ročníkům doporučuji se optat svých rodičů, či známých.
Posledním ( a to pouze v pořadí ) je Karel Mareš. Toho jistě spousta z vás znáte z jiných kapel , i když rozdílného žánru.
To ,že tento melodickyrockový žánr je mezi lidmi oblíbený svědčí především fakt, že knínická restaurace včetně sálu byla plně obsazená a dokonce někteří fanoušci postávali u dveří.
Nechci se dlouze rozepisovat o tomto kvalitním zážitku, ale musím zmínit , že každý jeden člen kapely zpíval. Majstro jako Petr Spálený, Permon svým hlasem jakoby patřil do skupiny Eagles, zpěvačka Pavla by s klidem zapadla do skupiny Marsyas , ale pro mne největším překvapením byl zpěv Karla, který je po mne vynikající blůzmen či džezmen.
A to , že se všichni věnují hudbě dohromady minimálně 150 let, bylo opravdu znát. Sice je trochu zpočátku neposlouchala zakabelovaná technika , ale takové maličkosti nikoho ( krom dalšího místního kabelového specialistu a hudebníka ing. Gabryše ) nerozptýlili.
Pokud tento článek někdy vyjde, tak bude jistě po vánocích, ale to nevadí.
Přeji vám všem , aby jste třeba v příštím roce zažili tolik hudebních zážitků jako já.
 

 

hudba.jpg