Jdi na obsah Jdi na menu
 


kalafuna

22. 2. 2013

 

 
Chodím na koncerrty Brněnské filharmonie celkem pravidelně, ale co jsem zažil posledně, o to se musím s vámi rozdělit.
 
 
Hudební pořad se jmenoval Symphonic Queen a šel jsem na něj do bývalé fabriky.
Zpočátku jsem obdivoval jeřábové dráhy a krásné halové konstrukce . Začal jsem hledat štípačky ( hodiny, které dříve označovaly vstup a výstup pracovníka z fabriky) , ale naštěstí jsem si uvědomil, že nemám montérky, ale oblek a že tady nejsem na práci.
Nyní se této bývalé fabrice říká anglicky Wannieck Gallery.
V tomto pořadu vystupuje symfonický orchestr, zpívající interpreti Hana Škarková a Marek Olbrzymek, vokální kvarteto Q VOX, kytarista Jiří Sova a vše diriguje  Miloš Machek.
Tahle partička zahrála a zazpívala celkem šestnáct populárních skladem známé rockové skupiny Queen.
Velmi zajímavé bylo složení obecenstva. Potkali jste tady velmi mladé studenty, mladé páry, postarší generaci a opravdové seniory. Všichni odcházeli velmi spokojeni.
To ani náš Karel Gott není sto obsáhnout takovou věkovou šíři posluchačů.
Chci napsat o jakou hudbu jde, ale to je velmi těžké.
Ve skladbách skupiny Queen najdete folk, ragtime, gospel, funk, jazz, rock, vážnou hudbu , heavy metal a .... dá se jistě ještě pokračovat.
Nevím, zda má mysl vypisovat všechny skladby večera , myslím si , že pár skladeb namátkou jistě neuškodí a všem to bude jasné :
 We Will Rock You
 We are the Champions
 Under Pressure
 Bicicle Bace
 Radio Gaga
 Barcelona
 The Show Must Go On
Myslím, že není nutno pokračovat ve výčtu skladeb.
Dirigent Miloš Machek ve specielně ušitém fraku pro tyto hudební příležitosti si tento večer možná užil nejvíce ze všech. Jeho dirigentské parádičky s otočenými zády vůči hráčům byly kvitovány velkým aplausem.
Pěvecká čtveřice Q VOX byla tak vynikající, že by si jistě vystačila sama na celé představení.
Sopranistka Hana Škarková si může říkat malá Montserrat Caballé. Školený hlas Marka Olbrzymka , který se nesnažil napodobit Farrokha Bulsara ( neboli Freddieho Mercuryho ) byl ozdobou večera.
To všechno, co jsem popsal byl vynikající zážitek, ale hra filharmoniků, to se snad ani popsat nedá .
Kdyby jste viděli např. basistu jak „jezdí“ šmitcem, tak by jste měli strach, že každou chvíli se vznítí kalafuna a basa zazáří jasným plamenem. U houslistů to bylo ještě děsivější.
A to , že si občas filharmonici pokyvují při hraní hlavou, to je běžné. Ale, že jim hlavy lítají na všechny strany, jako těm umělým psíkům na zadní straně automobilů, to je v tomto případě holý fakt.
Při skladbě „We Will Rock You“ ještě navíc začali rukama bušit do svých nástrojů, že jsem začal přemýšlet, kolik asi stojí takový nástroj. Výměnu šmitce chápu, ale výměnu basy si nedovedu jen tak běžně představit.
Bubeníka pro jistotu zavřeli do plexisklové kostky .
Myslím si, že po skončení produkce se nechtělo jít domů jak posluchačům, tak i všem protagonistům.
Přede mnou se po poslední skladbě pružně vztyčila minimálně sedmdesátiletá posluchačka a mám pocit, že přestala aplaudovat až v šatně.
Byl to báječný zážitek.
 

 

basa1.jpg