Jdi na obsah Jdi na menu
 


kniha za zub

20. 10. 2016

 

zubjpg.jpg

Moje první žena (za vším je vždy potřeba hledat ženu) mi domluvila preventivní prohlídku u mladé zubařky, která má s dalšími mladými kolegyněmi skvěle vybavenou ordinaci a mají i společné kvalitní přístroje na vyšetření chrupů.

Vešli jsme do místnosti, sestra (rovněž mladá, i když vůči mně jsou všichni již mladí) si oblékla vestu (asi z jiného materiálu, než je olovo, protože zas tak těžká nebyla…ta vesta) proti paprskům, posadila mne pod jakýsi „satelitní“ přístroj, který mne po chvíli začal obíhat jako planeta slunce.

To již sestra zmizela i s tou vestou.

Když mne přístroj třikrát obletěl, měl toho asi dost a tak se zastavil. Já se usmíval spokojeně jako sluníčko do té doby, než mi paní doktorka zíraje na fotografie do počítače sdělila, že by bylo vhodné vytrhnout šest zubů.

Bránil jsem se tím, že se jedná především o zuby steakové a že víceméně kašovitá strava sice není někdy úplně špatná (krupičná kaše se strouhanou čokoládou, pudink, mražený sníh, míchaná vajíčka apod.), ale přijít o steaky, to snad né.

Ujistila mne, že až zuby vytrhneme, ostatní vyspravíme, začneme řešit nějakou náhradu zubů na to maso, či topinky (s tatarákem).

Domluvila mi šikovného kamaráda zubaře, který právě velmi rád provádí tohle trhání. Je prý fajn a říkají mu „řezník“.

Takže šest zubů mělo přijít vniveč.

Ještě jsem se měsíc s nimi loučil a tak jsem je každý večer s láskou a pečlivostí čistil tou nejdražší pastou zubní na našem českém trhu.

Také jsem se snažil těmito zuby, s kterými jsem se loučil, jíst vybrané kvalitní pokrmy.

Budou vzpomínat, jak se u mne měli dobře.

Budou  u vytržení.

No nic, konec srandy, přišel den D.

Byl jsem objednán na páteční podvečer v šest hodin.

Dobrý den.

Dobrý den.

Tak se na to podívejme (vše se objevilo na monitoru obrazovky, poslané přes mail od paní zubařky), šest zoubků. Šest velmi špatných, dlouhodobě zahnisaných škaredých zoubků. Ty musíme dostat ven.

Uděláme to pěkně po dvou zoubkách každý týden, co vy na to, pane Merta?

Co můžete v takovém případě asi říkat? Ano, povídám.

Odložte si.

Sundal jsem svetr, odložil mobil, peněženku, a dokud jsem ještě mohl mluvit, tak jsem sestře podal, jako společný dárek, svoji poslední knížku a vysvětlil její obsah.

I pana doktora kniha zajímala, poděkoval a nahlas přemýšlel, jak by mi i on udělal nějakou radost.

Víte co, pane Merta, vy knížku a já, že jste to vy, tak já vám dnes místo zubů dvou vytrhnu zuby tři.

Jistě chápete, jakou já měl velkou „radost“.

Vše nakonec dobře dopadlo. I ty další tři zoubky za čtrnáct dní.

Jsem bez steakových zubů, ale mám dobrý pocit, že mi pan zubař udělal laskavost.

Nenoste svoje knížky svým zubařům.