Jdi na obsah Jdi na menu
 


krokodýl

21. 11. 2017

 

krokowienerjpg.jpg

Ráno jsem vstal a prvně jsem namaloval krokodýla a postavu pana  Jirku Wienera, který mne pozval do rádia Krokodýl.

Přinesl jsem mu svoje knížky, co jsem mu slíbil.

Ukázal mi v podkroví místnosti studia a vzal mě na živé vysílání, i když tam bylo mrtvo (byli jsme tam jen my dva).

Napřed se mne ale zeptal, zda nejsem barvoslepý.

Řekl jsem, že rozeznávám především barvy bankovek, ale i barvy na semaforu.

Potěšilo ho to a vykládali jsme si.

Ale jakmile mi rožnul červené světlo, tak jsem mlčel jak na vlastním pohřbu.

Pustil hudbu a světlo zhaslo.

Pěkná práce.

Pokouším se na internetu toho Krokodýla najít.

Snad si ho i pustím.

Přeběhl jsem do budovy naproti.

Bláhovka.

Dvě skvělé plzně a jedno uzené KOLENO.

Večer jsem si dal již jen trochu jogurtu s mlékem.

Skvělý den.

Vzpomínám na Španělsko, jak tam bylo teplo, jak jsem trhal mandarinky, jak se koupal v bazéně (moře mělo něco přes dvacet stupňů začátkem listopadu).

Dále na bavorskou klobásu, v bavorské restauraci, jeden metr dlouhou.

Také na jízdu na býku, kdy to vyhrál místní, který se udržel na šíji býka 17 vteřin. Byl tam jeden Čech, co ho to nechali zkusit a ten se udržel 2 minuty a v klidu slezl. Španělé byli vyjevení. Vysvětlil jim, že doma při sexu, když manželka dostane epileptický záchvat, že se s přehledem udrží. Nevěřili mu.

U toho moře plyne život jaksi v poklidu.

Mám tam trvale bydlícího kamaráda “brňáka“ a tak se těším na další pozvání.

Za pár dní jedu na hory lyžovat, ale pak zas vyrazím do tepla.

Jo a taky mi volal pan místostarosta a společně jsme se utvrdili, že si v jedné věci dokonce rozumíme a máme tudíž společný názor.

Svět je někdy opravdu báječný.