Jdi na obsah Jdi na menu
 


menšiny v Kuřimi

5. 5. 2014

kuskusjpg.jpg

 

 

V neděli jsem se zastavil na jednu z nejvíce propagovanou akci poslední doby. Národnostní menšiny mezi námi.
Vše bylo skoro stejné jako minulý rok, ale to vůbec nebylo na škodu, stálo to za to si poslechnout cizokrajnou hudbu, ochutnat kulinářské speciality irácké, arabské, makedonské, polské, slovenské, maďarské, či ukrajinské kuchyně.
Tihle zástupci připravili speciality úplně stejné jako vloni. Některé tyto země jsem měl tu čest navštívit a tak mohu říci, že mnoho pravých specialit jsem opravdu postrádal. Těch východních a především jižních burků, řezů, či dobrot ze super tenkého listového těsta apod. je opravdu mnoho. Irácká lilková kaše je speciální, ale ta o arabské kuchyni zdaleka nevypovídá.
V Maďarsku byl jistě kde kdo z nás a vzpomeňte, co jste si tam dávali do nosu. No přeci naloženou zeleninu, klobásky, roštěnou, tokáň, perkelt, paprikáš, nakonec Dobošův dort a vše zapít Bikavérem.
Takhle si mohu stěžovat na každý stánek.
Čeburek, šašlyk, mastné Salo, nakonec Sarniki a vše zapít kvasem, či vodkou. Říká vám to něco? Samozřejmě, to je ta pravá Ukrajina.
Jestli by to bylo možné, tak příště zkuste vážení členové menšin zase třeba něco jiného, než minule a letos. Všichni rádi připlatíme a tyto speciality velmi rádi ochutnáme.
Toto neplatí o fazolové makedonské specialitě od paní Sukalovské, matky našeho pana starosty. Tavče gravče (тавче гравче) tomu říkají. Můj mlsný jazýček akorát zaznamenal méně koření od minule. Byl tam opravdu červený i černý pepř, nebo jen málo červené papričky?
Vždy je prosím míti na paměti, že je potřeba dělat jídla bez tzv. počeštění.
Arabská kuchyně není úplná bez Sambusika, bez chudákových žab, Dolmy, Mehschi a nesmí chybět hummus (pasta z cizrny). Ten hummus tam snad dokonce byl a nebyl tak špatný, jak by v češtině zdomácnělé slovo napovídalo. Takže, namazat si humus na chleba znamená opravdu delikatesu, vážení, potvrzuji.
Kdyby Češi nabízeli v cizině například jen buchty, tak by každý rok mohli předvést různé druhy minimálně po dobu deseti let. Já teď dostal chuť na frgál, štrůdl, svatební koláček, či obyčejnou bublaninu. Bez české buchty by Honza nikdy do světa nevyrazil. A to mu máma (aby to táta neviděl) jistě ještě přibalila šrůtku uzeného, štrůdl, netvrdnoucí chleba a jistě i flašku slivovice.
Mám ale ještě jeden nápad. Romská menšina tam byla přítomna rovněž v celkem velkém zastoupení, ale žádný stánek pro ni nebyl k dispozici. Podle mne by stačilo na trávníčku malé ohniště, kotlík, trochu dřeva a 5000.-Kč na nákup ingrediencí. To, byste viděli, jak se pak z mála nají většina návštěvníků. Určitě by ještě zazpívali a zatančili naši milí romští menšinové. Snad příště.
Jinak vydařená akce.
I když nepatřím k žádné oficiálně uznávané menšině (menšina rýpalové se zatím neuznává), byl jsem opravdu spokojený, až nadšený.
O sboru Pavlíny Zámečníkové se ani nezmiňuji, ten je vždy perfektní.
Vše jsem zapil pravým nemenšinovým českým pivem.