Jdi na obsah Jdi na menu
 


OMLUVA především starostovi

6. 3. 2016

dragoaja1.jpg

 

Tenhle článek píší postupně a dlouho (celý den). Není snadné psát úplnou pravdu na jeden zátah, to by jednoho mohlo trefit. Mezi tím se věnuji svým dvěma milým vnučkám (baví mne to sice víc jak psaní, ale slibuju, že to dopíšu).

Všem je jistě jasné, že ty moje nepravdy a výmysly o představitelích radnice mi nedají dlouho spát a musí přijít den, kdy vylezu s pravdou ven. A je to tu.

Například ten vztah s nynější starostou Dragem. Momentálně je na bodu mrazu a to především z jeho strany. Já ho v podstatě ale měl vždycky rád. Už jako malého chlapce. Vždyť si jej pamatuji například z pionýrského tábora na Havlově. Byl to takový hodný klučina, skromný, ale spíše introvertní povahy. Chlapci jej neměli moc v lásce, dělali mu naschvály, ale on vše trpělivě snášel. Možná jen navenek a vnitřně trpěl, nevím. Dokonce i spolužáci jej diskriminovali, házeli na něj přes dům dělbuchy apod. Drago ale vše trpělivě snášel a o to více se v životě snažil něco sám dokázat. A tak tu svoji ctižádost má, jak se říká, „zažranou“ do krve. Je to silný člověk a to doslova.

Jak se stal starostou, tak jsem začal s mírnou kritikou, aby se Drago chytil za nos a začal vše kritizované vylepšovat, či napravovat. Já to opravdu myslel dobře. Bohužel tahle má kritika přerostla z Dragovy strany v „nenávist“. Je to škoda, takhle si mohl vlastně polepšit. Odstartoval to vlastně můj zákaz publikovat ve Zlobici.

Samotného mne tohle nepochopení mrzí.

Vemte například ty žaloby pánů Čecha a Záhumenského na volby, potažmo na nesprávný postup soudu. Drago, přestože měl problémy osobního rázu s panem Čechem, najednou otočil vše proti mně, přestože já patřil mezi žalované strany a pouze se k případu vyjadřoval. Co mi může vyčítat je to, že jsem přes Oldy dal svolení právníkovi podat žalobu na nevzetí našeho vyjádření k rozhodnutí soudu, což nemá s účelem voleb nic společného.

Dokonce psal, že mne uslyšíte mluvit v téhle věci v televizních zprávách. Ve zprávách jsem sice byl, ale spíš jako karikaturista, než nějaký stěžovatel na volby.

Drago situaci vyhrotil, ale já mu to nemám za zlé. Škoda, že se mnou nechtěl ani mluvit a tak nešlo nic vysvětlovat, či dokonce nějak situaci společně řešit. Bohužel to už nebyl pionýrský tábor, Drago nám dospěl a má jen a jen svoji hlavu. Znovu říkám, jsem tomu rád. Akorát si to mohl v hlavě trochu lépe uspořádat.

Nicméně život běží dál. Já se spíš zabývám humorem a Drago politikou a politikařením a to s v našem případě nikdy asi nesejde.

Napsal jsem více článků, ve kterých je Drago uveden, většinou v humoristickém podtextu (Drago nebo Kanagom? apod.). Musím sebekriticky přiznat, že některé příběhy jsou zveličovány, nebo dokonce velmi přikrášleny. Mrzí mne to, co se jednostranné „nenávisti“ týká, ale humor má vždy u mne, bohužel pro Draga, přednost.

Některé žerty o chlebíčku, či o tom, jak si ho starosta zvětšil (myšlen podpis), nebo o hovínkách „U Jánečka“ jsem opravdu myslel jako pěkný humor a jak říkám, netušil jsem, že to povaha „velkého“ politika jen tak nezkousne. Znovu se omlouvám, jako vlastně celým tímto článkem, ale bohužel nic bych neměnil. Znám spoustu politiků, kteří můj humor nijak nezatracují. Dokonce pan Kalousek mi poslal svoji fotku s poděkováním. Byla to moje první fotka s podpisem od známé osobnosti a jsem opravdu na ni hrd. Ani neuhádnete, kde že toto foto u nás visí?

Poslední případ je pan Tuhý, největší náčelník policie, s kterým jsem nedávno seděl vedle sebe na plese. Namaloval jsem mu vtip, kdy dva policisté stojí u mrtvoly a jeden říká: „ To bude asi náš nejvyšší velitel, je celý tuhý.“ Upřímně se zasmál a já mu v knize namaloval obrázek z jeho podpisu. Poděkoval mi palcem nahoru.

Tady si bohužel ze zkušenosti myslím, že Drago by se na jeho místě zlobil. Možná to dotáhne ještě vysoko, což mu upřímně přeji, ale na plese asi společně sedět nebudeme. Dalším případem je náš milovaný pan hejtman, který když se potkáme, tak pokaždé dostane moji novou knihu a vždy poděkuje. Při posledním předání jsem ho ujistil, že je i on v knize. Po nalistování obrázku, kde drží malinkatého Sobotku v dlani řekl, že je to pěkné, zasmál se, ale že to bohužel nemůže ukázat ve sněmovně.

Trochu jsem se na Draga začal zlobit, když zanevřel na náš Sokol. Možná mne to trochu ovlivnilo v „jízlivém“ psaní.

Prvním příkladem „jízlivosti“ je ten Pangrácův dům u sokolovny, který nemá parkování. Původně namalované garážování pod domem se zrušilo a starosta podepsal pro tento dům parkoviště naproti přes silnic. Přiznám se, že bez znalostí věci jsem si myslel, že ta obrovská úspora investic za sklepní parkoviště měla jakýsi dopad i na blahobyt pana starosty. Přiznávám, že jsem si to chvíli opravdu myslel, ale teď si uvědomuji, že Drago byl vždy čestný a že by si nikdy nenechal třeba přidělit byt, či nějaké peníze za případnou takovou pomoc. Musím se omluvit, že mne to vůbec napadlo. Tahle ta přímočará, jasná úvaha bývá většinou zkreslená. Říkám upřímně, to by to Drago nikdy neudělal. Opravdu.

V poslední době je to také ta kulišárna architekta Kinčla s tou „konírnou“ a asfaltovou cestou, která rovněž nečekaně změnila majitele. Tady šlo o velké opomenutí radnice. Je to velká chyba už s ohledem na finančně náročné revitalizační opravy rybníka a jeho přímého okolí. Povolení „konírny“ se jeví jako hloupost nejvyššího řádu. I tohle jsem začal přičítat Dragovi.

Jaká to ale je chyba. On přeci má tolik starostí, on musí reprezentovat Kuřim, musí lobovat mimo jiné o dotace pro naše městečko ap. Bylo by opravdu nehorázné to na něj svádět. Sice vše podepisuje, ale ruku na srdce, nemůže všechno přeci znát. Přiznávám upřímně, že jsem to na něj neoprávněně sváděl, ale teď se musím znovu za svoje nepochopení omluvit. Vůbec to nemá lehké. Drago promiň.

Teď proběhla malá přestávka na osušení mokrého levého oka.

Ještě mi chlapi říkali, proč mu (rozuměj Dragovi) vyčítám ty slabé dotace.

Uznávám, že dotace pro Kuřim nejsou nijak oslnivé. Především ne na tu halu, nebo na ten „proklatý“ kulturák. Ale svádět jen a jen vše na Draga je hloupost. Uznávám. Má přeci kolem sebe plno schopných lidí. Vemte si například toho jeho zástupce Davida. To je ten pravý člověk pro získávání dotací, ten má největší zkušenosti. Vzpomínáte na tu aféru, jak odhalil před kamerami tu nekalou nabídku dotace pro město s tím, že dotace budou vyšší o částku, kterou bude muset město ale odevzdat lidem, co ji zajistí. To David odhalil, dotace nebyla, ale vše bylo čisté, bez podvodů. Nevěřili byste, kolik lidí do dneška o téhle aféře i v Praze hovoří. Tahle čestnost a týrání dětí Kuřim dost proslavila.

Musím ale říci, že tohle čestné jednání určitě neovlivnilo dotační politiku vůči našemu městečku, i když je ve vedení (nebo právě naopak) znovu David. Říkám otevřeně, že kdyby mne to jen na chvíli napadlo, dal bych si sám velkou facku, až by to zabolelo.

Jsem opravdu rád, že píši pravdu, která ze mne radostně tryská. Stydím se za to, že jsem někdy pochyboval o čestnosti našich minimálně dvou největších radních. Myslím to opravdu upřímně. Sice to kdysi psal i pan Gross, kterému nikdo nevěřil, ale vážení u mne je to opravdu jinak. Mne opravdu můžete věřit. Především ti, co mne osobně znají.  

Taky jsem se zapomněl omluvit za tu žádost na pár peněz pro Sokol. Šlo o půjčku s úrokem. Zpočátku jsem byl rozčarován, že město půjčuje kdekomu a nám nechce, ale později jsem si uvědomil, že město Kuřim má jistě velké plány (co na tom, že se žádné velké ještě neuskutečnily) a bude potřeba jistě každá korunka (snad to nebude Euro) na rozvoj našeho pěkného městečka. Uvědomil jsem si (pozdě, ale přece), že to bylo od nás, od sokolů sobecké. Když jsme získali tři a půl milionu korun od státu, tak proč jsme otravovali město o ty drobné. Opravdu jsem se zastyděl.

Máme sokolové trochu ještě problémy s tekoucí střechou, ale když jsem si prošel naše milované město, tak jsou na tom někteří i hůře. Jsem rád, že se začínám chovat sebekriticky. Nakoupili jsme několik velkých plastových nádob na půdu (byly v akci) a je zatím problém zažehnán. Nějaké vynášení vody nám sportovcům nečiní žádné problémy. Teprve až nebudeme stíhat vodu vynášet, tak požádáme naše zastupitelé o pomoc. Opravdu budeme mít velkou radost z opraveného kulturního domu (kolik už se mohlo do dneška získat peněz za nájem), do kterého se těšíme na velké kulturní akce, hodné velikosti našeho města. Rovněž ta stavba sportovní haly je na spadnutí a je pochopitelné, že naše sokolská žádost byla opravdu přinejmenším v téhle důležité době nevhodná. Zpytujeme svědomí a věřím, že nás spoluobčané pochopí. Omluvou nám snad bude naše neoblomná snaha udržet, případně rozšířit stav sportovišť nejen pro členy Sokola. Promiňte.

Dokonce nás mrzí, že nemáme nějaké společné turnaje například se členy Orla. Jenom nepřející lidé mohou vidět mezi Orly a Sokoly nějakou zášť. Tady je sice ve vztazích co zlepšovat, ale pokud tento článek čte nějaký zanícený, vstřícný Orel, tak ho vyzývám ke spolupráci (moje číslo je 602573235). Slibujeme, že se klidně před každým turnajem společně pomodlíme, případně jen pokřižujeme. Možná orlové netušíte, kolik je mezi námi sokoly opravdových křesťanů. O jiné náboženské skupině zatím nic nevíme. 

Vážení čtenáři, vážení přátelé, vážení nepřátelé, věřte mi, že všechna omluvná slova opravdu myslím smrtelně vážně. Zakazuji vám všem, abyste náhodou tyto slova brali nějak ironicky. To by mne sice rozesmálo, ale strašně nerad pláču, což bych v tomto případě opravdu musel a znovu ubezpečuji, nebylo by to smíchy.