Jdi na obsah Jdi na menu
 


POKLAD V KUŘIMI

5. 10. 2014

 

jpgtemplar.jpg

V Kuřimi je poklad
 
Tenhle příběh, který vám chci vyprávět, opravdu vychází z reálných dochovaných spisů a z vyprávění lidí historie znalých.
Měl jsem to štěstí, že jsem prováděl kresby okolních kostelů, které jsem vystavoval mimo jiné i v Železném u Tišnova. Setkal jsem se tedy i s některými faráři a starosty z okolí Tišnova.
Vše, co jsem slyšel, jsem si poznamenal a tady si to můžete přečíst.
Nijak jsem data uváděná extra nekontroloval a tak se omlouvám, zda jsem někde udělal chybu, či jsem si něco špatně zapsal.
Tak tady je ten příběh:
 
 
V Kuřimi, v lese Cimperk je prý zakopán poklad.
Hodně lidí se pokoušelo tento prý vzácný poklad najít, ale všichni se vrátili s prázdnou.
Poklad střeží stále tajemné síly.
A proč zrovna na Cimperku?
Název kopce Cimperk, jak jistě víte, vznikl z německého názvu Zinnberg, neboli cínová hora.
Cínovou horu již dříve obsadili loupeživí rytíři, kteří navíc nechali vykopat v hoře různé štoly a jeskyně. Zpočátku budovali pouze ochranné jeskyně pro sebe, ale pak narazili na vzácný kov. Jistě se dovtípíte, že se jednalo o cín.
Ale od začátku.
Osada Kuřim existovala již r. 1226 a náležela městu Brnu. Pravděpodobně místní vladyka Nedabyl (1360) či jeho syn Petr (1371) si v blízkosti kuřimského kostela postavili dvorec či jednoduchou tvrz, jak o tom svědčí výsledky nedávných archeologických průzkumů.
Ve 2. polovině 13. století si představitelé nejvýznamnějších
panských rodů staví uprostřed svých postupně se konstituujících
domén kamenné hrady, jimž podle dobové módy dávají německá
jména a po kterých se následně nazývají. Přemyslovští panovníci se
těmto tendencím, zejména stavbám pevných šlechtických hradů až do
konce 13. století dost intenzivně bránili, ale nakonec bez úspěchu. Již
od 13. století tak propůjčovali panovníci šlechtě její nově získané majetky
do plného vlastnictví, včetně pravomocí nad poddanými. Šlechta si
následně pojišťuje svá dominia zápisy v zemských deskách, kde jsou evidovány nejen koupě a prodeje svobodných šlechtických statků, ale také
směny, věna, odkazy atd. Základem postavení, práv a suverenity české
šlechtické obce se stávají inaugurační listiny krále Jana Lucemburského
roku 1311 pro Moravu. Tenhle rok je zajímavý tím, že, jak se dovíte později, došlo ke zrušení Templářů v Čechách i na Moravě. 
Mnohem později Albrecht z Boskovic r. 1527 Kuřim prodal Zikmundu Nekešovi z Landeka, který starší sídlo přestavěl. Roku 1547 koupilo kuřimskou tvrz s dvorem a pivovarem město Brno, které z tvrze na dlouhá léta učinilo středisko správy panství. Pro správu městských statků přestavěl Antonio Paris v letech 1592 až 1594 kuřimskou tvrz na trojkřídlý renesanční zámek.
Konec historie a přejděme zpět k příběhu.
Vše tedy začalo tím, že na hoře Cimperk, tehdy pokryté černým, nepřístupným lesním porostem se ukryli loupeživí rytíři, kteří byli vyhnání z neslavně proslulých černých lesů v oblasti nynější Černé hory. Název obce není vůbec náhodný.
Loupeživí rytíři nejen že loupili po okolí, ale při svých loupeživých nájezdech zajali občas i silné muže, kteří na jimi vytvořených Cimperských dolech museli otročit. Žádný z těchto otroků nepřežil a nemohl nikdy povykládat o těchto bohatých dolech na cín. Přesto se nakonec všechno neutajilo a název hory Cimperk je toho důkazem.
 
Skrýše na Cimperku byly důsledně zamaskovány a poklady tam lupiči bezpečně ukrývali. 
A tady začíná druhá část příběhu, ve kterém hrají hlavní úlohu Templáři, nebo-li rytíři řádu Templářů.
Název Templáři dostali podle chrámu krále Šalamouna - Templu.
Templáři se v Čechách objevili někdy kolem roku 1230, tedy velmi záhy po svém založení. Nicméně k nám dorazili jako poslední z rytířských mnišských řádů: johanité a němečtí rytíři zde už nějaký čas byli a rozšiřovali své majetky i moc. Templáři přišli na pozvání krále Václava I. a už tehdy bylo jasné, že jejich úlohou bude věnovat se nejen šíření víry a řádovému životu, ale že přední mužové řádu budou své prsty strkat i do politiky a diplomacie.
Bohatství Templářů částečně vyplývalo z jejich stanov, neboť všichni noví členové museli odevzdat veškerý svůj majetek. Současně Templáři získali značný majetek prostřednictvím finančních a pozemkových darů z rukou králů a šlechty. Jejich truhly brzy přetékaly. Na neposledním místě zásluhou značné finanční vychytralosti, jejíž zásluhou se z nich stali první mezinárodně působící bankéři. V krátké době působil název "Chudí rytíři" jako pouhý trik, třebaže řádoví členové řádu zůstávali opravdu chudí
Na určitou dobu se z Prahy přesunulo hlavní sídlo templářů do jihomoravských Čejkovic, které se staly nejslavnější „templářskou“   lokalitou.
Templářům se na Moravě zjevně líbilo, záhy si zde postavili i hrad Templštejn, jehož zříceninu najdeme nedaleko obce Jamolice.
 
I to málo, co se nám po Templářích uchovalo, se postupně někde podivně ztratilo. Takový byl například osud zlatého templářského kříže nalezeného v Píseckém hradu. Ten byl na sklonku 19. století uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze, ale ani tam dlouho nevydržel. Možná zlákal nějakého nenechavce, který toužil po zlatě, ale možná se jej podařilo uzmout někomu, kdo příslušel k nějakému tajnému spolku, který snad až dodnes uchovává templářská tajemství, jež zdaleka nespočívala jen v ukrývání pokladu skládajícího se ze zlata, drahých kamenů a šperků.
Templáři měli také jeden z důležitých úkolů, a to bylo čistit cesty od lupičů.
A tak jednoho dne byli všichni „cínoví“ loupeživí rytíři z Kuřimi polapeni právě Templáři a popraveni na popravišti někde v místě mezi kuřimskou studánkou směrem na Českou. Až na jednoho rytíře. Tento rytíř byl už tehdy takovým nasazeným špiónem. Byl to vlastně jeden ze členů Templářů.
Poklady uložené tak začaly sloužit pro templářské rytíře na Tišnovsku.
Prameny uvádí, že Tišnov byl tehdy právě majetkem Templářů.
Už tehdy platilo, že peníze dělají peníze. Templáři se tak postupně stávali váženými občany a měli čím dál větší vliv.
Celá tato historka měla ale své zajímavé pokračování.
Víme, že Templáři tajemství hory znali a byli v okolí velmi rozšířeni. Především Templáři z okolí Tišnova a hradu Veveří.
Přesně v době chystané války Václava III. s Poláky vyzvěděli Templáři od abatyše v tišnovském klášteře o pokladu tam schovaném.
Tišnovský klášter Porta coeli (brána nebes) byl založen v roce 1230.
Ve všem prý měl prsty opat Zbraslavský, který nabádal Václava III. k válce právě s těmi Poláky.
Král Václav měl údajně klíče ke všem ukrytým pokladům v klášteře a Templáři jej proto chtěli zabít a o klíče připravit.
Král byl opravdu zabit v noci 4. srpna 1306, vrahem vyslaným od Templářů a klíče od pokladů mu byly ukradeny. Stalo se tak v domě děkanství v Olomouci, kde právě připravoval Václav bojové scénáře vojenské výpravy.
Konrád z Botenštejna, který vraždě málem tehdy zabránil, uviděl vraha krále a začal jej honit s nožem v ruce. Templářský vrah ale unikl a Konrád byl nakonec sám ostatními Templáři dopaden a zabit dříve, než mohl cokoli říci.
Hned druhý den Templáři vtrhli do Tišnovského kláštera a pokladu se zmocnili. A právě těch dvanáct Templářů s dvanácti povozy poklad odvezlo.
Templáři se rozhodli narychlo ukrýt poklad. V kuřimské tvrzi se údajně zastavili pro uložené plány vybudovaných úkrytů v hoře Cimperk.
Správcem byl v té době Dlugoš z Tusnowitz. Tišnov se nejprve jmenoval Thusnow (latinsky Tusnowitz), také Tusnovice, nejvíce česky Tušnovice, nebo také Tušnov. Původ názvu Tišnova vychází ze slova tušit. Pro upřesnění, v té době již vedle tvrze stál  kostel sv. Maří Magdalény, který nechal postavit Přemysl Otakar I.
Jeho farník (rok 1306) Dobroš byl rovněž spřízněncem Templářů.
A pak všechno z dvanácti povozů ukryli Templáři do skrýše v kopci Cimperk. S prázdnými vozy dojeli až k hradu Veveří. Prázdné vozy u hradu druhý den budily dojem, že poklad ukryli někde v okolí.
Tenhle manévr jim dokonale vyšel, protože dodnes se o pokladu na hradě Veveří hovoří a málokdo tuší, že tam dorazilo jen dvanáct povozů prázdných.
Všech dvanáct rytířů, kteří se vrátili s povozy na hrad Veveří, ale zmizelo. Jaký osud tehdy všech dvanáct nočních jezdců potkal, se ale přesně neví. Ví se jen, že si odvezli veškeré plány a už nikdy se nikdo pro poklad do Kuřimi nevrátil.
Brzy na to roku 1311 byl řád Templářů zrušen. Uplynulo od té doby přes sedm set let. O pokladech udržely se jen temné pověsti.
Moravská šlechta, která prakticky vládla na hradě Veveří, nikdy poklad nenašla. Její snahy byly ukončeny v roce 1335, kdy se stal králem Karel IV.
 
Co je taky velmi zvláštní, že se na Cimperku objevují různé anomálie. Různí hledači pomocí virgulí, proutků, pružin tento kopec po revoluci hojně tajně navštěvovali a cosi hledali a měřili.
Sám jsem se zúčastnil jednou přednášky těchto senzibilů na téma psychokineze a Radisteze, neboli proutkaření. Byl jsem tam s jedním kamarádem, který mi tvrdil, že tyhle schopnosti mám i já. Je pravda, že umím hledat různé zóny a že i pružina mi v rukou cvičí, ale nijak se tomu nevěnuji. A právě na tomto setkání se někteří ptali na kuřimský Cimperk.
Tehdy jsem neměl žádné potuchy, oč jde. Prý se tam všechny virgule, spirály a jiné pomůcky úplně zbláznily.  Samozřejmě ty různé anomálie měřené virgulemi mohou spíše pocházet od těch cínových rud, či opravdových štol, ale to zatím nikdo nezjistil. Později jsem se dozvěděl, že v lese ztrácí všichni senzibilové své schopnosti a jejich měření k ničemu nevede. Pouze někteří pomocí siderického kyvadla nad mapou Cimperku nacházeli různá nevysvětlitelná místa. Většina se shodla na tom, že jsou někde dvě větší jeskyně a spousta chodeb, či slují. I poloha jeskyní se od sebe lišila. Zkrátka záhada i pro zkušené senzibily.
O pokladech udržely se jen temné pověsti.
Tohle vyprávění se přibližuje pravdě právě na základě dochovaných pověstí Kuřimáků o hoře Cimperk. To, že se nejedná o obyčejnou horu, právě dokazuje velká, sice dosud neúspěšná již zmíněná badatelská činnost senzibilů, kteří vnímají různé přírodní anomálie.
Většina Kuřimáků netuší, kolik let se tady prohánělo po kopci tzv. „badatelů“.
Jak se dočtete, některé pověsti byly překrouceny a žily si svým vlastním životem. Například příběh dvanácti rytířů byl zasazen do úplně jiného období.
Jedná se o pověst, která se zmiňuje o 12 rytířích (černých), kteří přijeli v noci na koních, také černých, hlučně vešli společně do kanceláře, sesedli se kolem stolu a při svíčce prohlíželi jakési listiny. Venku na ně čekal povoz, tažený koňmi (v jiné verzi to byl kočár). Po jakési hlučné poradě rytíři i s kočárem odjeli, prý směrem k Brnu.
Datování pověsti je tak možné zařadit do doby od postavení zámku po r. 1527 rodem Neklešů (na místě původní tvrzi) a především spíše do století následujících.
Tady právě vzniká rozpor.  Templáři ukryli poklad v roce 1306, ale zámecká historka o dvanácti rytířích se udála po roce 1527.
Ale to už tak v historkách chodí.
Nevím, co je pravda, ale poklad v cínové hoře se může stále ukrývat.
Vchod do jeskyní bude jistě za ta léta pod velkou vrstvou hlíny a bude těžké jej najít.