Jdi na obsah Jdi na menu
 


radio Petrov

16. 2. 2013

 

Onemocněl jsem jakousi protivnou chřipku a tak jsem ležel v posteli jak lemra a naštěstí jsem poslouchal radio Petrov.
Od pondělí tam probíhala jakási Valentýnská soutěž o ceny. Lidé měli psát krátké příběhy, jak se seznámili se svými protějšky.
Přestože jsem měl teplotu ( nebo právě proto) , tak jsem jeden zamilovaný článek vypotil ( a to doslova ).
Tady je :
 
Jako mladík jsem bydlel ve svém bytě na sídlišti.
Měl jsem vážnou známost jménem Hanička, bydlela se mnou a tak trochu jsme plánovali společnou budoucnost.
Jednou jsem se ale s kamarády mírně přiopil a vracel se v pozdních hodinách.
Dotrmácel jsem se k výtahu a dokonce jsem správně zmáčkl čudlík s číslem šest.
To jsem ale netušil, že jsem v jiném vchodě.
Klíč spolehlivě pasoval, vyslékl jsem se a klidně zalehl ke své družce a v tu ránu jsem usnul. Moje nová domácí byla v šoku, vyskočila z postele, chtěla jít pro pomoc, ale cizí chlap spal, nic nedělal, tak si lehla do jiného pokoje.
Ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem úplně někde jinde. Ovšem z kuchyně se linula vůně smažených vajíček a to jsem nemohl odolat.
Tak dlouho jsem se omlouval, až jsem v tomhle bytě nakonec zůstal.
Byty jsme časem vyměnili za větší , protože jsme si co nevidět pořídili malé spolubydlící.
 
 
Sotva jsem ten článek poslal, hned ho reportér Jirka Rejzek četl , jako velmi zajímavý, ale prý nevěří, že je autentický.
Redaktorka mu oponovala, že např. kdyby někdo napsal článek o architektu Kaplickém, že umře ve stejný den, jak se mu narodí dcera, taky by tomu nikdo nevěřil.
 
Horečka trvala skoro pět dní . Nebudu již nikdy psát do rádia při zvýšené tělesné teplotě.
A já se tak snažil a oni mi nevěřili.
To teď bude voda na mlýn pomlouvačů : vidíš, tady to máš, píšeš nepravdy a  ono se to ukázalo.
Vážení čtenáři, snad mne omluvíte, halucinace pominuly, takže zase jen pravda.

 

jirka.jpg