Jdi na obsah Jdi na menu
 


utečenci

8. 10. 2015

muslimkajpg.jpg

My Češi žijeme ve státě vybudovaném na křesťanských principech, což je dané a můžeme říkat, že nejsme někteří křesťané, ale tyhle principy tady platí a my podle nich všichni žijeme. Příkladem může být například naše zákonodárství, které vychází z biblického desatera. Přivést do naší kultury nějaké nové náboženství je zcela nemožné. Můžeme žít společně jen s lidmi, kteří se nám přizpůsobí.

Jsme multikulturní národ. Žije mezi námi mnoho cizinců. Ti se ovšem

přizpůsobili našemu životu, naší kultuře.

Žijí mezi námi Vietnamci, Ukrajinci, Romové a další menší skupiny.

Nyní se ale začínáme bavit o přistěhovalcích muslimského vyznání.

Dejme na chvíli stranou zjištění, že se jedná většinou o ekonomické přistěhovalce, kde se někteří dokonce vydávají za Syřany, kde skutečně zuří válka. Ale jedná se o lidi bez dokladů a velmi těžko se dá ověřit, odkud přichází.

Možná se dá pochopit, že v zoufalství při překračování nelegálně hranic do Evropy drží rodiče jako štít své malé děti, dá se snad pochopit, že nechtějí jíst evropská jídla, že chtějí se dostat nejrychleji do zaslíbené země Německa.

Co nelze pochopit, že zanechávají po sobě svinčík, že ničí naše zařízení, že chtějí peníze a ubytování zdarma, že znásilňují ženy lidí, kteří jim pomáhají.

Když přeci utíkám z pekla, tak jsem vděčný za jakoukoli pomoc pro sebe, pro svoji rodinu. Chci se usadit do doby, než se budu moci vrátit a žít spokojeně ve své vlasti. Tohle u těchto utečenců očividně neplatí.

Dalo by se popisovat spoustu nesrovnalostí s tzv. utečenci, ale bylo by to plýtvání časem.

Důležitá ale je ta skutečnost, že se jedná o muslimy, kteří mají své náboženstí se všemi těmi maličkostmi jako je halala, šária, mnohoženství, obřízka, zahalování a mnoho dalšího.

Je to jak voda a olej, voda a elektřina, či písek v motoru.

Tyhle dva světy nemohou spolu nikdy žít pohromadě.

V bazénech uvidíte koupající se ženy celé zahalené, šatny ve školách rozdělené na obřezané a neobřezané, již se v dějepise nedozvíte o vyhraných válkách nad muslimy, nebudete si moci stěžovat na hluk z mešit, sekání rukou bude běžná praxe, občas mohou většinové menšiny někoho ukamenovat, mnohoženství bude mít za následek nepoměr mezi pohlavími, občas nějaký muslim vyhodí třeba vaše nádraží s úsměvem do povětří, domácí násilí v muslimských rodinách bude běžnou praxí, atd atd.

 

Přibývá lidí na světě, dochází pitná voda, vznikající boje přerůstají ve války, rozšiřují se neléčitelné nemoci, hlad atd. atd.

Ale vraťme se k nám domů. Jsem bytostně přesvědčený, že většina z nás rádi pomůžeme lidem strádajícím, především nesmyslnou válkou. Každý z nás je určitě ochoten dát nějaký peníz (třeba povinně procento z platu) na účinnou pomoc. Oželí i peníze soustředěné a rozdělované EU. Ovšem za jasné podmínky. Zůstaňte v Arábii, v Africe, my vám tam postavíme města, postavíme továrny. Vy tam budete bydlet, pracovat, vydělávat peníze, my vám to vážení zaplatíme. Navíc vás vojensky ochráníme. I u nás můžete bydlet dočasně, ale jak to půjde a bude bezpečno, vrátíte se domů budovat svoji domovinu.

Dalo by se popsat hodně příběhů, většina proti muslimům, některé pro, ale rozhodující je úplně něco jiného.

Napíši to příběhem.

Francie přijímala Araby jako levnou, levnější pracovní sílu. Zajišťovala ubytování, práci i výdělky. Za těchto podmínek se někteří do Francie přistěhovali. I Mohamed s rodinou. Měli práci, bydlení, děti. Oproti domovu se měli královsky. A dokonce byli vděčni. Mohamed dokonce jezdil bagrem a byl velmi spokojený. Syn Ahmed se narodil jako Francouz, dokončil střední školu. Horší to ale bylo se zaměstnáním. Takové zaměstnání, jako měli bílí spolužáci, nesehnal. Byl trochu naštvaný, zkoušel dokonce prodávat drogy, ale nakonec si našel arabskou ženu, uklidnil se a začal pracovat ve fabrice a měl tři syny.  Chodil pravidelně do mešity a k muslimskému náboženství vychovával i svoje syny. Abych to zkrátil. Ani jeden vnuk Mohameda však nechodil na střední školu, sotva dokončili základní, stali se náboženskými fanatiky, byli naštvaní na bílé Francouze, kteří se měli očividně lépe jak oni. Konec příběhu je ten, že jeden z těchto fanatických vnuků vyhodil nádraží do povětří včetně sebe. Jediný, kdo se divil, byl Mohamed.

Takových příběhů je mnoho a je to vina Francouzů, že tyhle muslimské migranty a jejich potomky nikdy zcela nepřijali za své. A ti se zlobí a přísahají poslušnost islámu se všemi negativními důsledky.

Prosím a tohle je ta největší obava, že se to stane i u nás. Z toho máme strach, že nějaký muslimský fanatik s úsměvem na rtech vyhodí sebe a nějaké to letadlo, či nádraží a před tím pozdraví spolužáka ze školy.

A toho se všichni bojí, z toho mají strach.

Tohle u nikoho, koho známe, jako je žid, budhista, Rom, Vietnamec, atd. není. Nemá to žádný náboženský nenávistný základ.

 

Jakákoli jiná pomoc, krom ZAČLEŇOVÁNÍ nikomu v Česku vadit nebude.

Pod čarou……………………………………………………………………….

Tyhle věty nepíši rád, ale nějakou musím, i když se mi nelíbí:

Džihád, který je definován jako „svatá válka proti nemuslimům“ je povinností každého muslima.

Muslim nikdy nedostane trest smrti za vraždu nemuslima, ale dostane jej za vraždu muslima.

Nemuslimové nejsou před zákonem stejní, jako muslimové. Pokud chtějí přežít a zůstat v bezpečí, musí dodržovat stanovená pravidla šaría. Nesmí si nikdy vzít muslimskou ženu, veřejně ukazovat víno, nebo vepřové maso, recitovat své verše, nebo slavit své náboženské svátky, ani pohřby. Je zakázáno stavět nové kostely, nebo jiné budovy, které by měly být vyšší, než mešita. Nesmějí vejít do mešity bez povolení.

 

Nemá cenu již nic dodávat.

Rád pomohu utečencům před válkou.