Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velký pátek a kardinál

25. 3. 2016

 

kardinal.jpg

Ráno jsem se probudil a dostal velikou chuť na maso. Jelikož ta chuť byla ukrutná asi jako chuť hladového mravenečníka na ten užitečný, roztomilý hmyz, tak mne tenhle obrovský apetit na křupavý klobásek (pokud možno obsahující alespoň třicet procent masa) velice zviklal. Začal jsem přemýšlet v čem je zakopaný pes mé obrovské chuti. Tady musím upozornit na změnu naší legislativy z minulého týdne, kdy se psi i kočky staly jateční zvěří a mohou se beztrestně konzumovat.

Aby nedošlo k pomýlení, moje chuť byla především na maso vepřové, případně na maso ze zvěře lesní.

Zachránce, studna vědomostí, internet, mne upozornil, že jsem se probudil do svátečního, velkého křesťanského svátku, který se vyznačuje tím, že je po celý den půst. Půst je od slova pustit maso a celý den se ho netknout.

V tenhle Velký pátek je půst zaměřen především na lesní a domácí zvěř, ryby se do toho nepočítají. No a nepřežírat se jako v jiné dny.

Tenhle Velký pátek je součástí Velikonoc, které se vyznačují mimo jiné beránky, zajíci, kočičkami (nejsou tím myšlena ta jateční zvířata, aji kdyby byla natrhána na kusy), vajíčka a další symboly.

Možná vás bude zajímat, že podle legendy bohyně Eostre  (Easter je anglicky název Velikonoc) proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. Ten pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták.

Německy se řeknou Velikonoce Ostern. Latinsky Pascha.

Jistě znáte nějaké pašije, což jsou hry, skladby, či vyprávění o utrpení Ježíše na kříži. Každopádně jsou to největší křesťanské svátky, kdy pracovní volno zrušili komunisté a až teprve nyní se vracíme k normálu.

No a je dnes tedy ten Velký pátek, neměli bychom se rýpat v zemi, neměli bychom věšet prádlo a hlavně nejíst maso, snad možná ani tu vinnou klobásu, v níž bezpečně maso není, ale věřte výrobcům.

Takže jsem na tento veliký svátek jako „mírný křesťan“ vyrazil do cukrárny Ajka. Ubezpečili mne tam, že v zákuscích se žádné zvířecí tuky nevyskytují, o másle jsme raději pomlčeli. Káva je jistě postní.

Pokud je jezení zákusků nekřesťanské, tak jsem tak činil z nevědomosti a snad mi to nebude přičteno jako hřích.

Již minulý týden jsem byl s kamarády v Ajce rovněž. Byla tam na brigádě paní, která jako by z oka vypadla Báře Štěpánové, snad vyjma velikosti ňader. Objednal jsem si u ní ten největší zákusek a ona mi doporučila zákusek s názvem „kardinál“. Tenhle zákusek byl před návštěvníky cukrárny schován v jiné místnosti a ještě k tomu v lednici. Tenhle utajený cukrářský zázrak se stal okamžitě naším nejoblíbenějším. Celý týden jsem vzpomínal na tu lahodnou chuť a tak jsem využil situace, že je svátek a těšil se na tenhle po boží maně nejchutnější pokrm. Spěchal jsem do cukrárny.

Neměli. Neměli. Neměli.

Zavolal jsem paní majitelce cukrářství a ta slíbila dodati jej do půl hodiny. Co řekla, to dodržela a všichni hosté v cukrárně si jej objednali, pravděpodobně uvěřili mému skvělému popisu téhle zázračné pochutiny z minulého týdne.

Při čekání na kardinála jsem spolkl i větrník, který je možno rovněž řadit mezi exkluzivní cukroviny, ale takové blažené chuti nedosahuje zbla.

I když je po pravdě nutné říci (napsati), že doposud nikde lepší větrník, než u Ajky, jsem do dnešních dnů nepozřel.

Součástí zákusku kardinála je i buchtobublanina, mascarpone (působením kyseliny vinné na smetanu se syrovátkou vzniká tenhle sýr), tuhá šlehačka, marmeláda a řada dalších mne neznámých ingrediencí.

Kdo neochutná v Kuřimi KARDINÁLA, ten neví, co je to sladká kulinářská pochoutka.

P.S. Pokud konzumujete kardinála, tak chuť na maso vás okamžitě opustí.