Jdi na obsah Jdi na menu
 


vlastňák

13. 4. 2017

sokolicek.jpg

 

Byl jsem, jako každoročně, na výroční sokolské schůzi naší župy.

Naší župy Pernštejnské.
Župy, to byly odjakživa, no vlastně nějak tak od Přemyslovců, vyšší územně správní celky. Tohle to rozdělení bylo dlouhá léta a až teprve v novodobé historii byly vytvořeny nové celky, které i do dnešní doby oplývají některými spádovými nesmysly. Ale zvyk je železná košile, takže je to asi jedno.

Sice do dnes nechápu, proč v Kuřimi chodíme volit za Blansko, což je jediné, co máme dva dny po čtyřech letech společné.

Chce se mi napsat, že za župního rozdělení, by se tohle nestalo.

Schůze sokolské župy Pernštejnské (mimochodem žup je u nás v sokole přes čtyřicet) probíhala standardně, vše se schválilo skoro jednohlasně a spěchalo se na řízek s limonádou, či pivem.

No, k malé diskusi došlo a právě to je ten hlavní pudl mého článečku.

Z pléna přišel dotaz, zda by nebylo možné hendikepovaným členům sokola snížit, či odpustit příspěvek, který se stále zvyšuje a je už skoro neúnosný i pro nehendikepované sportovce.

Jednatel župy odpověděl v krátkosti, ať to zaplatí (tu drahou známku, ze které se odvádí část na řídící orgán v Praze) tomu postiženému sportovci každá jednota sama z vlastního.

A tohle mne rozčílilo, vytrhlo z letargie, vykatapultovalo ze židle a řekl jsem, že to snad nemyslí vážně.

Řekl jsem, že nevidím žádný důvod, proč nezažádat oficielně ČOS (ten řídící orgán) o prominutí příspěvku u těchto členů, kteří se sami perou s osudem a stále chtějí ale býti členy SOKOLA. A to i přesto, že přišli při úraze o nohu, ruku, či jsou jinak postižení, ale mají stále o sokolské dění zájem. Většina jich ale ukončí svoje členství.

Navrhl jsem, ať zaplatí tento sportovec třeba symbolicky dvacet korun a dostane specielní známkua zůstane členem.

Těchto lidí bychom si měli vážit a být na ně hrdí. A chtít ještě peníze mi připadá, když ne nelidské, tak jistě NESOKOLSKÉ.

Nicméně padl i druhý protinávrh, ať hendikepovaní členové platí stejně jako důchodci (snad se to přítomných důchodců nedotklo), což je dvě stovky korun.

Hlasování dopadlo pro návrh druhý. Hlavním argumentem bylo, že tu dvacetikorunu ČOS jistě neschválí a bude stejně problém i s těma dvěma stovkama.

Hotovo, vyřízeno.

Jestli ale dobře chápu většinu členů župy Pernštejnské, tak ČOS podle nich lpí na každé koruně, kterou může dostat a nějakej hendikepovanej člen je nebude zajímat. Ty dvě stovky, co se budou platit, možná skousnou.

A tady se podle mne zase většina mýlí.

Já sice nedůvěru v nadřízený orgán chápu, ale v lidskost stále věřím.

A možná by se všichni divili, jaké mají v Praze cítění.

Omlouvám ty naše župní členy jedině tím, že opravdu mají nějaké špatné zkušenosti s ČOS (možná jen z doslechu). Je to asi jen taková jejich vnitřní omluva, jinak je nechápu.

Taky jsem řekl na závěr schůze, že se za ně stydím. Asi je to silné slovo k lidem, kteří dělají zdarma pro sokolíky spoustu věcí, ale já fakt byl tak trochu rozčílen.

Jen tak pro názornost.

Představte si, že máte úraz, přijdete o nohu. Jste na vozíku a najednou nemůžete hrát třeba ten svůj volejbal. To neznamená, že se nepůjdete na kamarády podívat, že jim nebudete fandit. Oni vás třeba posadí na empire a vy budete rozhodčí.

S velkou pravděpodobností budete mít menší finanční příjem. Neudělá vám radost specielní známka za dvacet korun? Jistě udělá.

A z toho bude mít jistě každý slušný sokol radost.

Ještě jedna zajímavá věc. Jakési bodové hodnocení vymyšlené údajně v Praze pro činnosti jednot, jako cvičení, nácvik, turistika, turnaje apod.

Já s tímto členěním vůbec nesouhlasím, ale něco se na vedení musí přeci vymýšlet.

Takovým příkladem je například divadelní sokolská skupina v Moravských Knínicích. Je to skvělá parta, která dělá skvělá představení (jak pro dospělé, tak i pro děti), o která je velký zájem. Především muzikály jsou báječné. Já chodím do brněnských divadel pravidelně, ale dojem z ochotnického je zcela jiný a někdy i lepší.

Tahle divadelní činnost nemá v Praze žádné zastání a je bodována krásnou nulou.

Možná si již členové nepamatují (a pravděpodobně se o historii sokola asi nezajímají), že po vybudování sokoloven se tyto staly nejen sportovním, ale i kulturním stánkem a divadlo bylo jednou ze skvělých činností.

Jak by asi dopadl skok přes živého koně? Taky nula bodů?

Jiná doba, jiná kriteria.

Tohle rozlišování, zda má víc bodů ten, co cvičí sletové skladby, nebo ten, co dělá divadlo a shodou okolností přitahuje více diváků a možná i zájemců pro vstup do sokola, je řekněme podivné.

Já osobně mám radost, když se vůbec něco užitečného dělá a je mi úplně jedno kolik je za to nějakých bodů. Každá jednota je specifická a má také své tradice a možnosti.

Tahle hodnocení jsou zcestná a mám radost, že si jich většina sokolů nevšímá.

I když já bych divadlo zařadil třeba i pod turistiku, pokud ovšem divadelníci jen nesedí, či jen nestojí.  

Takže pocity po schůzi smíšené a to ještě nemluvím o stanovách, rozdělování finančních drobků jednotám, pomoc s dotacemi (obce se sdružují v místních akčních skupinách a získávají peníze, sokolové se sdružují v župách a nic) a spousta dalších věcí. Zvedáme všichni ruku jak na sjezdu ANO.

Konec rebelských řečí.

Přesto jsem sokolem rád.