Jdi na obsah Jdi na menu
 


výročí Zušky

18. 4. 2013

spilas.jpg

Koncert pedagogů ZUŠ
 
Byl jsem pozván na koncert pedagogů Základní umělecké školy v Kuřimi.
Koncert začínal v 18 hod. místního kuřimského hudebního času. Byla středa 17. dubna .
Milá slova Pavlíny Zámečníkové, výkonné ředitelky školy, zahájila tuto slavnostní krásnou delší hudební chvíli. Pavlína se zmínila o desetiletém působení školy v nové budově .
Náš milý starosta se ujal teplým slovem chvály v proslovu o této široko , daleko, uznávané umělecké škole. Popřál všem pedagogům a žákům  spoustu dalších umělecky plodných roků.
Teplota v sále ale za chvíli stoupala k bodu varu, rosný bod se nedal změřit. Otevření ventilaček nic nepřineslo.
Pan starosta byl přítomen celého koncertu a tak jistě slyšel i poslední píseň zpívanou všemi pedagogy společně.
Dovolte, abych napsal jednu důležitou sloku z této písně o Zušce :
 
 JEDNU JEN, NÁM ZDÁ SE,
 VADU MÁ NA KRÁSE
 S JAREM ZE STÁNKU FAUNA
 RÁZEM STÁVÁ SE SAUNA
 DŔÍV NEŹ PADNE VLOĆKA
 SNAD SE KLIMY DOĆKÁ
 
Mimochodem pana starostu potkávám na koncertech Brněnské filharmonie a tak vím, že má hudbu velmi rád a tak jistě udělá maximum, aby se v prostorách ( alespoň některých) dalo v teplých měsících vegetovat. Nějaká ta klimatizace je určitě vhodná, už jen proto, že na poslech hudby dochází plno starších posluchačů, kteří taková vedra hůře snášejí.
Ale zpátky ke koncertu.
Vše začalo vystoupením dechového kvarteta. Myslím, že mohu jen dodat, že tito hráči vzali všem posluchačům dech.
Bachova sonáta C dur prý byla hrána čtyřručně, nevěřím, osobně si myslím, že použili minimálně rukou alespoň šest.
Sonáta od Prokofjeva pro dvě housle, zahraná duem Graffe, Graffová , měla zatím největší aplaus.
Vlastní básnička o motýlech přednesená panem Jarůškem uvedla skladbu Bohuslava Martinů „Motýli v květinách“. Nevím jak se to dělá, ale já toho motýla opravdu slyšel .
Vynikající skladby šly jedna za druhou a náhle tu byl zpěv.
Hana Škarková si za svůj vynikající výkon odnesla nejdelší potlesk a zaslouženou kytici . Holt, nic naplat, zpěv je zpěv.
Překvapení ale teprve přišlo. Sedm černě oděných muzikantů s kytarou, akordeonem, klavírem, čelem, bubny a jakési bedny na mlácení rukama se dalo do muziky od skladatele Piazzolla.  Ani to neumím popsat, to by jste měli vidět a hlavně slyšet. Tiše předpokládám, že náš hlavní kameraman, pan Kadlec, „vyvěsí“ tuhle muziku na internet. Nevím, jak se to hledá , ale jak řkají mladí, vygúglujte si to, stojí to za to.
Trochu do nostalgie nás vrátilo dechové kvarteto se skladbou „ Everybody Loves Somebody“.
Pan Jarůšek zazpíval v druhé písni komára tak autenticky, že jsem si všil, jak několik posluchačů, včetně mě, se po imaginárním komárovi ohnalo.
Po krásně zazpívaných lidových písních tu bylo finále.
Všichni pedagogové pod agentskou taktovkou (bez taktovky) ředitelky Zámečníkové zazpívali již zmíněnou v úvodu kuřimskou lidovou,  s textem paní učitelky Sýsové.
Základní umělecká škola v Kuřimi by se měla přejmenovat na Nadzákladní uměleckou školu.
A to myslím upřímně ( to jsem opsal od zapomenutého politika Stanislava Grose ).
Jediná škoda, že koncertní sál je celkem malý, přál bych si vidět i nějaká nehudební umělecká díla ať už na podstavcích, či vitrínách. Například socha Dagmar Barašové s violoncellem v náručí by byla velmi zajímavá. Stačilo by tak 30 cm.
Ale to se dostávám do jiných uměleckých sfér.
Dnes šlo o hudbu a zpěv a to stálo za to.
Žáci, kteří jsou vyučování (snažil jsem se najít vhodnější slovo, ale jaksi mi to nešlo) těmito pedagogy mají veliké štěstí .
Přeji si, ať peníze na Zušku se vždy najdou a ať je nám tato bohulibá činnost v Kuřimi zachována. Klimatizace, neklimatizace.