Jdi na obsah Jdi na menu
 


z pravdomluvného lhářem

1. 4. 2016

jpglhat.jpg

Když se člověk narodí, tak jistě jen s dobrými úmysly.

Dospívá, bere rozum, začíná mluvit a ze začátku jistě mluví pravdu.

Vůbec netuším, kdy nastane ten okamžik a on začne lhát.

Mám vnučku, ta ještě nemá tři roky a zatím nelže.

Je občas trucovitá, to ano, ale ještě opravdu nelže.

Tak nevím a studovat, kdy to lhaní běžně začíná, se mi opravdu nechce.

Povím vám příběh jednoho hocha.

Ten nelhal do svých sedmnácti let. Bylo to neuvěřitelné a měl s tím celou dobu čím dál větší problémy.

Už ve školce, když se třeba něco rozbilo, nebo někdo někomu ublížil, tak náš chlapec vše řekl učitelkám. Je pravda, že jedině, když se ho optaly. Ale i učitelky zanedlouho přišly na to, že nikdy nelže a on pokaždé na jejich dotaz odpověděl pravdu.

Nemohl se pak divit, že jej spolužáci nechtěli brát na společné hry a jiné akce. Začali se ho tak vždy stranit. Ani fotbal mu nedovolili hrát s nimi společně, maximálně mohl počítat skóre, ale i tak dostal občas od někoho nabančíno, že švindluje, i když to nebyla pravda.

Jako malý chlapec, to se dalo ještě vydržet, ale jako školák, či středoškolák, to již byla katastrofa.

Ovšem nemohl si pomoci, vždy vyšel s pravdou ven.

Vždy chvíli trvalo, než na to spolužáci přišli, ale jakmile se to stalo, tak u nich okamžitě propadl. Občas kluci chodili „ze sportu“ do obchodu krást drobnosti, jako cigarety, čokoládu, žvýkačky a podobně. Strašně se divili, že se na to vždy přišlo. Přičítali to kvalitní ostraze prodavačů, případně snad nějaké sledovací ukryté kameře. Zkoušeli tedy menší obchůdky, ale vždy se na to provalilo. Až jednou se náš pravdomluvný hoch akce nezúčastnil, tak najednou to bylo bez problémů. Párkrát to zkusili bez něj a pak s ním, a bylo jasno. Nabančili mu, zmáčkli ho a on řekl pravdu. Že si opravdu nemůže pomoci a musí říkat vždy pravdu.

Sice se s ním delší dobu nebavili, vyloučili ho z kolektivu, ale po čase se jim ho zželelo a tak přemýšleli, jak ho naučit lhát.

Zpočátku to zkoušeli tak, že když řekl pravdu, tak mu nabančili.

Sebrali mu boty, když si je přezul v tělocviku. Když je hledal, tak mu sebrali i tenisky. Požadovali po něm malé i velké lži, jinak že mu boty nevydají. Šel v ponožkách domů.

Jednou se celá třída dohodla, že nepůjde do školy.

Čekalo se na několika místech před školu a odchytli se všichni, kteří vypadali, jakože do školy chtějí, ale nakonec s ohledem na kolektiv nešli.

Náš Mirek Dušín ale do školy chtěl, nepomohlo sebrání mu školní brašny, nepomáhal ani slib kvalitního nabančení a nepomohla ani nabídka finanční, na tehdejší dobu nevídaná. Každý by dal 5korun, takže celkem něco kolem 150 korun. I tahle suma značná nepomohla změnit jeho myšlení.

Proběhlo ještě pár pokusů, jak jej odnaučit mluvit pravdu, ale všechny pokusy byly neúspěšné.

No ale pak se to stalo.

Kluci domluvili jakousi prostitutku.  Zaplatili jí předem a milého kamaráda nalákali a strčili k ní do pokoje, kde již tahle dáma byla v posteli zcela nahá, připravená na dobře placenou lekci.

Nikdo neví, co se tam dělo.

Ani prostitutka nic neřekla, když vylezla jako první z pokoje, ale požadovala ještě 100 korun doplatit, protože tohle ještě nezažila.

Z pokoje za chvíli ale vyšel zcela jiný hoch. Od téhle chvíle se mu nedalo věřit vůbec nic, dokonce ani žádná zaručeně pravdivá historka o tom, co že se v tom pokoji s prostitutkou událo.

Dokonce lhal s klidem Angličana o tom, zda má, či nemá domácí úkol. Už se od něj nedalo ani opisovat, dokonce i napovídal špatně. Začal lhát i o odjezdech autobusů domů do Kuřimi.

Postupem času lhal zas tolik, že se od něj začali všichni odvracet.

Stal se z něj opravdu velký lhář s obrovskou přetvářkou.

Studoval sice později vysokou odbornou školu, ale vždy chtěl být novinářem a moci tak neustále lhát.

Nemohu napsat, o koho jde.

Nemohu ani nastínit.

To se nedělá.

Tento hoch je již dospělý a mám takový dojem, že jej v současnosti nejvíce zajímá politika.

D.S. Tahle historka je celá smyšlená a tak prosím nehledejte o koho vlastně ve skutečnost jde.